Rozbořená hřbitovní zeď

   V místech dnes už zarostlých křovím, říkalo se jim "Na hranici", mezi Jeseníkem a Dolním Vražným se kdysi dávno oběsil sedlák.
   Místní obyvatelé ho našli za noci bez úplňku, a protože kdysi byli lidé hodně pověrčiví, odnesli ho domů a jeho mrtvé tělo bez známek života táhli přes práh sedlákova obydlí. Říkalo se, že jedině tímto způsobem se jeho duše očistí a dojde pokoje. Zlí duchové zůstanou venku a tím se zajistí klid.
   Ještě téhož dne o půlnoci se konal pohřeb na starém místním hřbitově. Hrobník měl pro sedláka narychlo připravený hrob u hřbitovní zdi, kousek od kamenného kříže přímo na místě, kde kdysi stávala márnice.
   Duše sedláka však nedošla klidu. Na druhý den v noci se jeho duch proletěl hřbitovní zdí. Ozvala se rána a v zápětí všude létaly kousky kamenů a zdiva z tohoto místa.
   Lidé ale nechtěli mít na hřbitově děravou zeď, a protože mysleli, že duch mrtvého sedláka už odletěl, opravili ji. V noci se však zase ozvala rána a kousky zdi se válely ještě dál než předchozí noc.
   Místní lidé se ale nenechali zastrašit a tak se opět pustili do oprav rozbitého místa. Jenomže brzy zjistili, že to je práce nad jejich síly. Po nějaké době je přestalo bavit den co den opravovat zeď, kterou pak každou noc zlý duch rozbíjel. A že to byly rány, čím dál větší. Zkrátka se smířili s tím, že budou mít děravou hřbitovní zeď.
   Brzy se po celém okolí roznesla zpráva, že díru si vybourává čert, který každou noc vyletí z hrobu obrovskou rychlostí a než se na obloze ukáže první sluneční paprsek, je zase zpět ve svém podzemí. Nikdo takového čerta nikdy neviděl, ale protože lidé kdysi opravdu hodně věřili v mocnosti pekelné, nikdo se v noci na hřbitov neodvážil.

Pozn. První písemná zmínka o obci (místní část Dolní Vražné) je z roku 1282.