Plískavec měsíční

U Klokočůvku, na levém břehu řeky Odry, stojí Dračí skála. V jejím nitru je malá jeskyně, ve které bydlí dráček Plískavec měsíční. Měsíční se jmenuje proto, že v blízkosti jeho obydlí roste velmi vzácná a chráněná květina měsíčnice vytrvalá. Za dob našich babiček se jí také říkávalo měsíčnice lesní, Jidášovy peníze anebo taky čertovy penízky. Měsíčnice má drobné světlefialkové květy a protože dorůstá až do výšky jednoho metru, vytváří dráčkovi v létě stín pro odpočinek a lenošení pod modrým nebem.
 V Poodří moc draků nežije. Možná to je tím, že v kraji nejsou nijak zvlášť velké jeskyně a sluje, kde by se mohl pořádně mohutný drak nebo saň zabydlet. Plískavec Gustík žije sám a v širokém okolí je jediným svého druhu. Je vysoký asi jako větší muchomůrka nebo bedle, které má velmi rád a často si na nich pochutnává. Ze všeho nejraději si ale smlsne na malinách a lesních jahodách. Ovšem největší pochoutkou, které nedokáže odolat, jsou pro něj bramborové placky. 
Dráček je celý zelený. Na malých ručičkách má krátká zelená křidélka a na zádech větší, oranžová, díky nimž dokáže létat. Jeho hlava by se dala přirovnat ke krokodýlí. Má opravdu hodně zoubků, ale nekouše a pro lidi není nijak zvlášť nebezpečný.
Většinu svého času tráví ve své jeskyni. Na sluníčko vychází, jen když se chce ohřát anebo když má hlad. To se pak dlouho do noci prochází místními lesy, občas zaletí na návštěvu ke kamarádům skřítkům anebo k čarodějce Berenice, se kterou si tak rád povídá. Berenika má ve svých spížích plno dobrot a mlsný Gustík si u ní vždycky pochutnává tak dlouho, že se pak ani neunese. A protože s těžkým velkým bříškem se tuze špatně létá, zůstává u ní někdy nocovat. 
Plískavec má neuvěřitelnou sílu. Je to velký pomocník všech skřítků. Často pomáhá přenášet těžké kameny nebo velké kusy dříví tam, kde je potřeba. Taky dokáže chrlit oheň! Ale to pouze v případě ohrožení jeho života, anebo když si chce opéct nějaké jablíčko.