Černý pes - Bílovec

   V dobách nevolnictví žil na zámku v Bílovci baron Karel. Užíval si všeho plnými doušky, jeho spíže byly plné k prasknutí vybranými lahůdkami a také o něm bylo známo, že si po každém jídle povoloval opasek u kalhot, aby ulevil naplněnému žaludku.
   Na obyčejný chudý lid se díval svrchu a neměl ani náladu ani chuť jim už tak těžký život nějak ulehčit. Ba právě naopak, dřív by z nich raději sedřel kůži těžkou robotou.
   Jednou o žních chodila kolem zámku zubatá s pořádně nabroušenou kosou, a když viděla barona, jak vyvaluje své břicho v altánu a spokojeně odpočívá, snadno si spočítala, že už se jeho dny chýlí ke konci i vzala si jeho duši.
   Zpráva o jeho smrti se brzy roznesla i do toho nejchudšího obydlí ve vsi. Nenašel se však nikdo, kdo by jej oplakal, či slůvkem politoval. Spíše si všichni sloužící a poddaní oddychli.
   Na druhý den ráno, po jeho skonu přišly děvečky ze statku podojit do chléva kravky. Chodily tak pravidelně každé ráno, splnit práci, za kterou dostávaly velmi málo zaplaceno.
   Tentokrát se ale nemohly dostat dovnitř. Na prahu chléva totiž ležel velký černý pes. Nic nedělal, jen koukal, a když jej po nějaké době chtěly odehnat, nepohnul se ani o píď.
   Dodaly si tedy odvahy, protože kravky potřebovaly podojit a protáhly se opatrně kolem něj, do chléva. Pes na to nic. Dál jen ležel, jako socha. Děvečky si ho tedy přestaly všímat a šly si po své práci, když tu se začaly všude kolem ozývat strašné rány, jakoby na stáje někdo házel kameny. Řinčely řetězy, následoval dusot a obrovská rána jako z děla.
   Vystrašené dívky hned běžely ke dveřím a kolem se začali sbíhat ostatní čeledíni zvědaví, co se stalo.
   Pes už byl pryč a kolem se vznášelo ticho, jako v kostele.
   Další den to bylo stejné. Ráno ležel pes opět na svém místě, na prahu stáje a jen co se děvečky pustily do dojení kraviček, začaly dopadat na střechu kameny, cinkající řetězy a podobné strašidelné zvuky, po nichž pes zmizel, jako pára nad hrncem.
   Toto strašení se opakovalo den co den. Nikdo už nenašel odvahu vstoupit do chlévů. Lidé začali přemýšlet, co to může znamenat. Lámali si hlavu, až jim došlo, že ten pes nemůže být nikdo jiný, než právě zesnulý baron Karel.
   Začaly se tedy konat zádušní mše a účastnili se jich pokaždé všichni sloužící u dvora. Nikdo si už přesně nepamatuje, kolik mší bylo odslouženo, ale jisté je, že jednoho rána, po dalším kostelním obřadu se už černý pes neukázal.
   Sloužící si oddychli a dál si šli zase po své každodenní práci.