Biedovníček obecný

Biedovníčci jsou tuze malí rarášci lesní nepolétaví. Tito nezbedníci si nejvíc libují v provádění různých vylomenin převážně k pocestným, kteří se nechovají hezky k přírodě. Kdysi, za dávných časů, bydleli ve staré Biedovně, hned vedle rybníku Velký Biedný, ve Studénce. Byla to taková malá chaloupka kousek od hrází. Říkalo se jí tak podle majitele, pana Biedy, který v ní bydlel. Rybníky Velký a Malý Biedný však s tímto pojmenováním nemají nic společného. Svůj název dostaly v době Druhé světové války, kdy byla obrovská bída. Lidé neměli co jíst, a proto hledali záchranu před smrtí hladem v rybolovu. Kdysi dávno se ve Studénce mluvilo nářečím. Ještě v dnešní době můžeme zaslechnout v hovorech starších starousedlíků zvláštní slova, kterým mnozí nerozumí. Slovo "bieda" znamenalo "bída". A protože nic nevydrží věčně, z Biedovny se postupem času stávala sešlá, zarostlá budova bez oken a omítky. Jen pavučiny, které si místní pavouci utkali v rozích, čekaly, zda se do nich nechytí nějaká moucha nebo komár. Nakonec byla Biedovna zbourána a rarášci si našli nový domov pod Dostálovým splavem, na Mlýnské strouze, hned pár metrů od původní staré Biedovny.
Biedovníčci vypadají jako lidé, jen malinko se liší tím, že mají větší, špičatá ouška a umí kouzlit a čarovat. Oblékají se do měkkých kožešinek a botky si vyrábí z ořechových skořápek. Dokážou vykouzlit téměř vše, nač si člověk vzpomene, kromě jídla. Ale nikomu nic zadarmo nedají. Když však něco opravdu nutně potřebují a člověk jim vyhoví, štědře ho za ochotu a laskavost odmění.
Jejich úkolem je hlídat Malý a Velký Biedný rybník a také splav i hráze okolo. S lidmi se vůbec nestýkají, ba právě naopak, raději se jim vyhýbají. Všichni bydlí pohromadě a mají svůj vlastní svět, do kterého jen tak někoho nepustí.